Gotika
Svět kolem nás se rozpadá
jak bývalá farní zahrada,
tak jako kříže podél cest,
co nemohly už déle snést
tu sobeckost a absenci víry.
I atlantům již docházejí síly.
Můj rodný dům se rozpadá
jak dávno rozluštěná záhada,
jak staré sochy z kamení
a kde zjara potok pramení,
tam nalezneš už jenom prach,
těla předků spící na marách.
I život můj se rozpadá
jako duše má, má nálada,
však z šílenství já nemám strach,
jsem zvyklá bloudit v temnotách
a z křídel ptáků osud číst,
písně dávno zašlých míst.
Vše kolem nás se rozpadá,
až beznaděj nás přepadá.
Jako křídla Ikarova
nevrátí se láska znova,
chmury máš vepsány na čele,
je ticho v gotickém kostele.