Poslední noc
V hodině vlčí, kdy noc je nejtemnější,
má labutí píseň zvolna doznívá.
Pouštní větřík tiše mě konejší,
pod hvězdným nebem palma se kývá.
Myrha, skořice, kadidlo –
vzácná vůně provází můj čas.
Staletí válek, bídy a smutku skončilo,
s úsvitem ale všechno začne zas.
Já dějin světa svědek osamělý,
to dobré i to špatné znám,
však bez lásky dny mi zevšedněly,
jsem odsouzen navždy býti sám.
Kadidlo, myrha, skořice…
už první jiskra vzplála
a v bledém svitu měsíce
mé peří ohněm sálá.
Snad až s ránem znovu narodím se,
z popela vstane také nový svět,
co trápení a svárů uchrání se
a v harmonii k zítřku bude spět.