Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sen o lásce

2. 10. 2016

Když zrůžověl něžně hvězdný třpyt

a zlaté slunce z podušek svých vstalo,

mně stále cosi krásného se zdálo,

až bála jsem se z toho probudit.

 

Kéž mohla bych tě vedle sebe mít

a modré nebe nám naši lásku přálo,

ji plátky růží a deštěm požehnalo,

společně životem pak směli bychom jít.

 

Však veškerá má touha zdá se lichá,

když probudím se do bílého rána

a milý můj se v mlze rozplyne.

 

V tu chvíli těžce se mi dýchá

a noci jako zvonila by hrana,

když o lásce sen s jitrem zahyne.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Archiv

Kalendář
<< prosinec / 2017 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 8976
Měsíc: 326
Den: 10