Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sidonia von Bork

27. 5. 2016

Rty měla barvy jeřabin,

když v kole se vesele otáčela,

a nad hlavou jí visel stín.

Když zpovídala se ze svých vin,

krvavé ruce si namáčela

do husté šťávy z ostružin.

 

A její vlasy temně plály,

černější křídel havranů,

když její ústa lásku lhaly,

plameny duši spalovaly.

Tu krutou, krásnou Moranu

však přesto všichni milovali.

 

Muži o ní tajně snili,

i když jí z očí čišel mráz,

a třeba jen slůvko s ní prohodili,

jiným se navždy zatratili,

jen jí se vydali napospas,

dokud se pro ni nezabili.

 

Co básní a obrazů věnovali

té tajemné, svůdné kouzelnici,

věčnou lásku jí přísahali,

z blízka, z dáli k ní putovali,

snad zemřít s ní toužili na hranici,

když jejím katům peklo slibovali.

 

Měla rty barvy jeřabin

a hlas její opojnější vína,

když vyznávala se ze svých vin,

šaty si zdobila trním z ostružin…

Jak sladký příslib toho klína!

A nad hlavou jí visel stín.

 

sidonia.jpgsidonia-2.jpg

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Archiv

Kalendář
<< prosinec / 2017 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 8976
Měsíc: 326
Den: 10