Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tolik běsů, tolik víl

Jak slané vlny rozbouřeného moře

zpěněné naráží do rozeklaných skal,

tak jako pramen skrytý v hoře,

jemuž se časem ten pevný kámen vzdal,

tak trudná mysl drtí leb i skráň.

Před strachem vždy se braň!

Jako osamělý maják na útesu

i já skrývám v sobě řadu běsů.

 

Jako rudá zář plamenů za soumraku,

žhavé horko zachvacující tělo,

jak dotek dlaní s příslibem zázraků,

vzpomínka na to, co dávno zpráchnivělo.

Tak hoří i hladí lidská láska!

Lehký vánek na spánek mě políbil,

srdce se chvěje a duši laská,

když poznáš, že mám i spoustu víl.

 

Jsem jako krajina rozervaná,

zde hora, tam propast, údolí,

je-li však správně zalévaná,

ovoce citu se na ní urodí.

Hlubiny moře i nezkrotnost plamenů,

roky strádání a střípky šťastných chvil.

I když se tvářím jak sochy z kamenů,

mám tolik běsů, tolik víl.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Archiv

Kalendář
<< prosinec / 2017 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 8976
Měsíc: 326
Den: 10