Jdi na obsah Jdi na menu
 


Býti spisovatelem

27. 5. 2016

Na úvod bychom si měli položit otázku, kdy se člověk stává spisovatelem. Je to ve chvíli, kdy mu vyjde první kniha, nebo už tehdy, když své první dílo dokončí? Já osobně se přikláním k druhé možnosti. Jak bych se po pěti dokončených knihách, téměř dvou stech básních a desítkách povídek mohla nepovažovat za spisovatelku? To ale není věc, o které bych zde chtěla hovořit. V tomto článku bych se pokusila shrnout, co to v dnešní době, a především v Čechách, znamená být spisovatelem.

Psaní, to není práce, je to životní styl. Kromě řemeslné zručnosti, tedy dokonalé znalosti jazyka a opravdu bohaté slovní zásoby, potřebujete také samozřejmě netradiční nápady, nezměrnou fantazii a v neposlední řadě rovněž čas. Mnozí se naivně domnívají, že takový spisovatel si prostě něco vymyslí, „hodí to na papír“ a má hotovo. Tak jednoduché to ale opravdu není. Když pominu fakt, že brilantní nápady se nerodí v hlavě každý den a smysluplnou, chytlavou zápletku si také nikdo jen tak nevycucá z prstu, je zde ještě spousta práce, kterou nezasvěcení nevidí.

Nikoho například nenapadne, kolik hodin času strávíte jen pouhým zjišťováním a ověřováním si faktů. Jako příklad mohu uvést situaci, kdy jsem do své knihy potřebovala tak pět až deset let staré, průměrné americké auto. Vzhledem k tomu, že se v autech ani v nejmenším nevyznám, strávila jsem opravdu hodně času na internetu, pátrajíc po vhodné značce, typu, spotřebě a přijatelné cenové relaci. Nezáviděníhodná práce, řeknu vám, a takových příkladů bych mohla uvést desítky. Ne vždy si ale vystačíte s internetem či odbornou literaturou, někdy jsou nutné i konzultace s odborníky. Já jich využívám hlavně co se medicíny týče, ale před lety jsem také musela například řešit s jednou sociální pracovnicí možnosti a průběh adopce dětí z jednoho státu do jiného.

Další kapitolou jsou pak korektury, které musíte dělat průběžně během celého vzniku díla, a pak ještě znovu po jeho úplném dokončení, a to nejlépe několikrát. S časovým odstupem několika týdnů často zjistíte, že některé věci, na něž jste byli při psaní i po dokončení celé práce opravdu hrdí, nejsou tak dobré, jak jste se domnívali. Tady nezbývá nic jiného, než znovu vzít do ruky pero, v dnešní době tedy spíše opět sednout k počítači, a přepisovat, upravovat, doplňovat a vypouštět jednotlivé scény. A pokud jste perfekcionisté jako já, pak mi věřte, že stoprocentně spokojení nebudete nikdy. Trochu frustrující, ne?

A teď si představte, že po všech peripetiích, kterými jste se nakonec úspěšně prokousali, chcete své dílo vydat, ale nikdo o vás nemá zájem. Ačkoliv si najdete různá nakladatelství, která na svých stránkách srdečně vyzývají neobjevené talenty, jako jste vy, ať jim zašlete svůj rukopis, brzy zjistíte, že mezi většinou zřejmě funguje nepsané pravidlo, hlásající, že když jste mladí, bez akademického titulu a vlivných známých, nemá cenu se s vámi zdržovat. Velice záhy tak můžete očekávat email, s prohlášením: „Je nám líto, ale nemáme zájem,“ aniž by se váš rukopis vůbec někdo namáhal otevřít a aspoň kousek si přečíst. Nebudu tu dlouze vypisovat, jak na to přijdete, ale věřte mi, poznáte to.

Kolikrát pak přijde chvíle, kdy to chcete vzdát. Říkáte si, že vám to za to snad ani nestojí. Věnujete své knize tolik, obětujete nejen svůj volný čas, ale stojí vás to i mnoho nervů a možná i, stejně jako mě, hádek s rodinou, která nechápe vaše zaujetí pro věc. Rodiče pro vás chtějí to nejlepší, dobrou práci, ve které si vyděláte na živobytí, což, jak si jistě většina z nás uvědomuje, psaní rozhodně není. V České republice je poměrně malý trh, v porovnání třeba s anglicky mluvícími zeměmi, a tedy jen nepatrná šance, že byste se jako spisovatel mohli uživit. Jenže, ruku na srdce, dovedete si představit, že byste chodili normálně do práce, navíc v budoucnu ještě měli rodinu, a u toho si našli dostatek volného času a klidu na psaní? To opravdu ne.

A právě z tohoto důvodu tvrdím, že být spisovatelem není profese, je to život. Pokud se pevně rozhodnete jím být, máte-li duši umělce a dost síly na to, abyste se počátečními neúspěchy nedali zlomit, pak jste spisovatelé. Vytrvejte a dělejte to, co milujete. Možná nikdy nebudete bohatí, nebudete ani slavní a možná ani nijak extra dobří, ale budete sami sebou, šťastní a spokojení s tím, co děláte, ať už vám život klade do cesty jakékoli překážky. Pokud je psaní smyslem vašeho života, stejně tak, jako toho mého, pak se svých snů nikdy nevzdávejte. Jednou to vyjde!

 

 

Tento článek vyšel i v časopise M.O.S.T. Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Archiv

Kalendář
<< prosinec / 2017 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 8976
Měsíc: 326
Den: 10