Jdi na obsah Jdi na menu
 


Guilty pleasure

28. 8. 2016

     Milý čtenáři, dnes jsem se rozhodla svěřit se vám se svými drobnými tajemstvími. Čím ale začít? Jistě už dobře víte, že chci být spisovatelkou, možná ale netušíte, že jsem, jak tomu říkám, nemocná vlastní fantazií. Realita tvořená prací, domovem a občasným posezením s přáteli mi nestačí. Proč taky žít jeden život, když jich můžu mít tisíc? A tak ve své hlavě neustále spřádám příběhy, v nichž jsem někým jiným, na jiném místě a s úplně jiným životem. Můžu být zpěvačka v baru v New Orleans, slavná hollywoodská herečka nebo třeba číšnice, proč se ale omezovat? Můžu být upírkou v Mystic Falls, elfkou ve Středozemi, čarodějkou v Moskvě nebo princeznou ve své vlastní smyšlené zemi. Když mě tedy potkáte a já vám neodpovím na pozdrav, nezlobte se na mě, opravdu vás neignoruji, jen právě řeším něco důležitého v jednom ze svých alternativních životů. Dělám to vlastně skoro pořád, kdykoliv mám chvilku času: v autobuse, při nakupování, při vaření... Chvílemi až ztrácím kontakt se skutečností, ale odpusťte to, prosím, mé neklidné duši, kterou šedá realita prostě nudí.

S fantazií se pojí i má další slabůstka, a tou je sledování nejrůznějších televizních seriálů, a že jich je požehnaně. Kromě Ulice a Ordinace, za jejichž sledování se docela stydím, sleduji třeba Upíří deníky, Doteky osudu, Pána času, Castlea na zabití, Sběratele kostí, Heuréku, Killjoys, Grimma, Alias, Velkolepé století nebo Myšlenky zločince či Vraždy mýtů zbavené. Kromě odpočinku a zábavy mám však ještě jeden závažný důvod, proč na to vše koukat, a tím je sbírání inspirace. Jako spisovatelka musím vědět, co je momentálně v kurzu a kde jsou mezery na trhu, a jelikož nemůžu studovat všechno, pochytávám alespoň tímto prostřednictvím nějaké poznatky o medicíně a policejním vyšetřování, jež pak ovšem musím nutně konfrontovat s realitou. I tak je ale tenhle pravidelný přísun nápadů pro mou práci přínosný. Čímž ovšem nechci říct, že někoho nebo něco kopíruji, Bůh chraň!

Dalším mým guilty pleasure je hudba. Na poslouchání samozřejmě nic není, ale já si ráda zpívám, a to téměř kdekoli a kdykoli, často třeba na ulici, ale pro jistotu šeptem. Při vybírání knih pro festival Literatura žije! jsem ovšem zpívala na jedné z hlavních ulic v ČB velmi hlasitě :-) Jinak si zpívám ve sprše, ve vaně, na zahradě… Když slyším písničku, kterou mám ráda, nedokážu prostě zůstat zticha.

Asi nejzajímavější z mých tajných libůstek je má fascinace sériovými vrahy. Dokážete si představit, jak divně se na vás okolí dívá, když sestavíte přesný profil vraha o půl hodiny dříve než hlavní hrdinové seriálu Myšlenky zločince? Nebo když sledujete film Vraždy podle předlohy, se Sigourney Weaver v roli policejní psycholožky, a znáte všechny vrahy, jež zabiják napodobuje? Nikoho pak jistě nepřekvapí, že Dexter zaujímá mezi mými oblíbenými seriály dost vysokou příčku, a že ani mé vlastní knihy se bez nějaké té vraždy neobejdou. Už jsem vám říkala, že jsem dřív přemýšlela o profesi soudní patoložky? Vážně ne? Ačkoliv ona ani forenzní psychologie by nebyla marná.

No nic, myslím, že se svěřováním pro dnešek skončím a půjdu si otevřít nějakou pěknou knihu, nejlépe nějakou, kde není nouze o mrtvoly, a nechám prostor jiným, aby vám na sebe prozradili, co se jim dosud podařilo úspěšně tajit.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Archiv

Kalendář
<< prosinec / 2017 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 8976
Měsíc: 326
Den: 10