Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vražda v domě na Road Hill

Dne 30. června 1860 došlo ve viktoriánské Anglii k děsivé vraždě, která otřásla společností a zároveň inspirovala mnoho tehdejších autorů jako Charles Dickens nebo Arthur Conan Doyle k sepisování příběhů o tajemných vraždách.

     Toho dne v 7:15 ráno chůva tří nejmladších dětí Kentových, dvaadvacetiletá Elizabeth Gough oznámila své paní, že pohřešuje svěřeného chlapečka. Jeho otec, bohatý tovární inspektor Samuel Kent, se domníval, že jde o únos, a tak okamžitě nabídl 10 liber (dnes by měly hodnotu přibližně 650 liber) komukoli, kdo najde jeho nejmladšího syna. Řečený Francis „Saville“ Kent byl nalezen ještě téhož dne nedaleko rodného domu ve vesničce Road (dnes Rode) ve Wiltshireu. Měl na hrudi a rukách rány od nože a navíc podříznuté hrdlo a to až do té míry, že byl téměř dekapitován. Poté vrah jeho tělíčko hodil do latríny. Chlapci byly necelé čtyři roky (srpen 1856- 30.6.1860).

 

Místní policie vedená superintendantem Johnem Foleyem, v té době mu bylo 64 let, zatkla pro podezření z vraždy Elizabeth Gough, jelikož jim připadalo nemožné, že by dítě mohlo být uneseno bez jejího vědomí. Podle Foleyho teorie se Saville v noci probudil a přistihl chůvu v posteli s mužem. Aby milenci dítě, které rádo hned vše žalovalo matce, umlčeli, udusili jej. Poté tělo zohavili, aby zakryli pravou příčinu smrti. Policie se navíc domnívala, že milencem mladé Elizabeth nebyl nikdo jiný než chlapcův vlastní otec, Samuel Kent.

Pro možnost takového poměru svědčil prostý fakt, že řečený Samuel Kent se po smrti své první ženy oženil právě s chůvou svých dětí Mary Drewe Pratt, mimo jiné matkou malého Savilla, nyní v osmém měsíci těhotenství.

Elizabeth Gough byla úterního večera dne 10. července 1860 zatčena pro podezření z vraždy. Krajem se rychle začaly šířit fámy, že se přiznala ke spoluvině a za vraha označila svého domnělého milence, pana Kenta. Nic takového ovšem chůva nikdy neprohlásila.

     Vlivné noviny jako Morning Post a The Times se wiltshireské policii posmívaly a jelikož šlo o zapeklitý případ, který silně rezonoval v celé společnosti, žádaly, aby případ prošetřil kompetentní detektiv, jenž by snad konečně vrhl světlo na celý případ. Soudní úředníci hrabství Wiltshire 14. července podlehli tlaku veřejnosti a požádali Scotland Yard o vyslání detektiva. Tím nakonec nebyl nikdo jiný než pětačtyřicetiletý Johnathan Whicher, zkušený a známý detektiv, jeden z osmi zakládajících členů Scotland Yardu (1842). Tento 5 stop a 8 placů vysoký, hnědovlasý muž, se světlou pletí a modrýma očima, o něco menší a tlustší než jeho kolegové, zato však s vybranými způsoby, rezervovaný a hloubavý, se stal předobrazem všech odměřených a analytických fiktivních detektivů od té doby až dodnes. Už jen svým popisem velmi připomíná např. známého Herculea Poirota.

     Superintendant Foley s Whicherem moc nespolupracuje, obzvláště proto, že Whicher sleduje vlastní osu vyšetřování a hned zkraje zařídí propuštění Elizabeth Gough pro nedostatek důkazů. V centru jeho zájmu se naopak ocitne šestnáctiletá dcera Samuela Kenta, Constance. V pětistránkovém dopise na komisařství v Londýně vysvětluje své důvody mimo jiné takto: Constance spí sama ve vlastním pokoji, nikdo by si proto nevšiml, kdyby se z něj v noci vyplížila. Dívka též oplývá fyzickou silou a venkovní toaletu již v minulosti používala jako úkryt.

constance-kent-3.jpg

      Matka Constance byla navíc šílená a to bývá někdy dědičné. Podle výpovědí některých svědků se prý i u této mladé dívky začaly objevovat jisté příznaky duševní choroby.

     Dne 16. července 1860 nechal Whicher Constance uvěznit. Od místního soudu dostal týden na vystavění případu. Z Londýna si vyžádá příjezd kolegy Williamsona, aby mu pomohl najít stěžejní důkaz – ztracenou Constanceinu noční košili, o které se domnívá, že bude celá od krve. Ta však bohužel nebyla nikdy nalezena a Constance byla tedy propuštěna. Nikoho nezajímá, že Whicher mezitím odhalil skutečný motiv hrůzného činu, jímž byla pomsta maceše za to, jak zle se chovala k její matce a jak přehlížela své nevlastní děti.

     O tři roky později se Constance přestěhovala do Bristolu, kde vstoupila do domova Sv. Marie pro zbožné dámy.

 

     V roce 1864 Whicher odchází od Metropolitní policie do důchodu, aniž by chytil vraha Savilla Kenta. Jeho reputace tím velmi utrpěla a nikdy již znovu nezazářila. Došel však jistého zadostiučinění, když v úterý 25. dubna 1865 nyní jednadvacetiletá Constance vešla v doprovodu reverenda Arthura Wagnera do soudní budovy na Bow Street v Londýně, kde se přiznala k vraždě svého nevlastního bratra. Trvala však na tom, že vraždu naplánovala i provedla úplně sama, ačkoliv se detektiv Whicher domníval, že musela mít komplice, s největší pravděpodobností svého mladšího bratra Williama. Williamova role v celém případu tak dodnes zůstává neobjasněna.

     Za svůj hrůzný čin byla dne 19. července 1865 odsouzena k trestu smrti oběšením. Trest jí však byl později zmírněn na doživotní vězení, s přihlédnutím k nízkému věku, v němž zločin spáchala. Po dobu strávenou ve vězení se věnovala výrobě mozaik pro různé kostely, včetně té pro kryptu v katedrále sv. Pavla. Z vězení byla nakonec po dvaceti letech propuštěna 18. července 1885 ve věku 41 let.

     Po propuštění se po nechvalně známé vražedkyni doslova slehla zem. Hned v roce 1886 totiž odjela do Austrálie, kde pracovala jako zdravotní sestra pod jménem Ruth Emilie Kaye. Zemřela 10. dubna 1944, dva měsíce po svých stých narozeninách.

     Její bratr William si později rovněž pozměnil jméno, a to na William Saville-Kent na památku zavražděného nevlastního bratra. V roce 1884 se stal inspektorem rybářství v Tasmanii a později dokonce komisařem pro rybářství v západní Austrálii. Stal se významným mořským biologem a jako první úspěšně uměle pěstoval perly. Tento objev si sice později patentoval Dr. Tokichi Nishikawa z Japonska, jeho práce byla ovšem založena na technikách Williama Kenta. Zemřel v roce 1908 v Dorsetu ve věku 63 let.

     A Johnathan Whicher? Ten je dnes bohužel znám spíše prostřednictvím fiktivních detektivů, které inspiroval, než svými vyšetřovatelskými dovednostmi.

     Pokud by vás detailněji zajímaly okolnosti tohoto případu, doporučuji knihu Kate Summerscale – The Suspicions of Mr. Whicher. Murder and the Undoing of a Great Victorian Detective nebo alespoň zhlédnout velmi zdařilou adaptaci této knihy: Podezření pana Whichera: Vražda na Road Hill.
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Archiv

Kalendář
<< prosinec / 2017 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 8976
Měsíc: 326
Den: 10