Jdi na obsah Jdi na menu
 


Z deníku herního veterána

28. 8. 2016

Již mnoho času od těch dob uplynulo, kdy pracovní desky našich stolů nevzhledný a těžký CRT monitor hyzdil a kdy grafika her tehdejších reálnému světu se sotva vzdáleně podobala. A právě o těchto kdysi tak populárních hrách, jež v době nedávné na obrazovkách televizí a plátnech kin ve filmech Raubíř Ralf (2012) či Pixely (2015) nečekaně ožily, budeme si zde povídat.

 

Had, vlak a žravý míč

Zdalipak ještě si vybavíte, jak na starých mobilech hru zvanou Had či později Mamba jste hráli? V nejstarší verzi šlo jen o černé kostičky, jež takzvaný „had“ požíral, a s každou tou potravou o jednu kostičku jeho tělo zvětšilo se, aby manévrování s ním na hrací ploše se pro nás ztížilo, až nakonec do stěny či do ocasu vlastního naboural a my tak museli vrátit se znovu na začátek.

Na podobném principu i Vlak fungoval. Modrá mašinka za úkol měla sesbírat předměty nejrůznější, drahokamy a koruny, stromy, krávy, ovoce, koktejly, televize, i letadla, na co jen člověk si vzpomenul. Každý sebraný předmět znamenal jednoho vagonku připojení, což v levlech vyšších značný problém představovalo, když vláček mezi cihlové překážky napasovat se musel. Tehdy nezbývalo, než mozek zapojit a náležitě své kroky promýšlet, než vlak rozjedeme, jelikož pak už zastaví jej pouze kolize. Když však úkol nelehký zdárně jsme dokončili, otevřela se nám zlatá brána, jež do vyšší úrovně nás zvala, aby ještě více nás potrápila. Ještě dnes tuto hru v notebooku mám a občas pár kol z nostalgie si zkusím.

Další takříkajíc hrou požírací slavný Pack-man byl. Zde ovšem fungoval scénář odlišný. Kulatý jedlík se po zhltnutí teček či ovoce po cestách bludiště rozesetých nikterak nezvětšoval, pro něho hlavní nebezpečí čtyři roztomilí duchové představovali. Ti Pack-mana stále pronásledovali a jejich dotek mu životy ubíral. Někdy však karta mohla se obrátit a pár sekund se sami přízraky mohli kořistí stát, což hře na zábavnosti dodávalo.

 

Létající pračlověk a zelený králík

Hry z pravěku často se neobjevují, tato však poměrně pobavit dokázala. Jedná se o hru UGH!, v níž váš hrdina primitivní šlapací vrtulník ze dřeva postavil si a jakéhosi taxikáře pro své známé dělal. Své kamarády, krásné ženy, či šedivé stařečky z jedné jeskyně do druhé převážel, dokud veškeré jejich požadavky nesplnil a na těžší a nebezpečnější sídliště nepostoupil. Přitom si na různá nebezpečí pozor dávati musel, jako na dinosaury, kteří chtěli mu vrtulník rozbíti či svým dechem jej na skály vrhali, na velké vichry, v nichž létalo se obtížně, či vodu stoupající, v níž potenciální klienti hrozili utonout. Nejlegračnější momenty ovšem přicházely, když přistání před prahem zákazníkovým nepovedlo se vám, a vy jste svým strojem srazili jej z útesu do moře, kde chvíli vodu šlapal a rukama mával, prosíc o záchranu. Pak už jen na vašem umění záleželo, zda takového nešťastníka včas vytáhnout dokážete, či zda se utopí.

To zelený králíček ze hry Jazz Jack Rabbit 2 k létání stroj nepotřeboval, jelikož sám dokázal ušima mávat tak, že na čas se do vzduchu vznesl. Já ovšem nejradši tuto hru v tandemu se svým bratrem vždy hrála, kdy on zeleného Jazze a já za Spaze červeného představovala. Společně městem, Říší divů či strašidelným hradem jsme procházeli, v moři se potápěli a zimou i peklem prošli, abychom konečného bosse porazili. Cestou co se dalo, sbírali jsme, diamanty, mince, náboje speciální, s nimiž do nepřátel jsme pálili, dorty i mrkve, co vracely nám životy ztracené. Společně mnohé tajné průchody jsme objevili a o bonusové hry spravedlivě dělili se. Dodnes takto spolu kolo za kolem proplouváme, tým dokonale sehraný, a stále nás baví s králíky skákat a střílet a dobrodružství zažívat. To vše skvělý hudební doprovod podkresluje, který ni po letech se nám neomrzí.

Že hrát spolu v kooperaci je nejlepší, i u mnoha jiných titulů přesvědčili jsme se. Z her starých například ještě Contra jmenujme. Toto poprvé ještě na tehdejším fenoménu televizní hry nazývaném jsme vyzkoušeli. Dva vojáky v hnědé a modré uniformě představovali jsme, a naším cílem bylo přes nepřátele a bojové stroje vždy do cíle se dostat a co nejvíce munice a schopností speciálních nasbírat přitom. Naučili jsme se jeden druhého palbou krýt a nepřátelská vojska i roboty podivné zlikvidovat.

 

Vesmírný komandér a fantasy hrdina

V nedávné době znovu jsem sáhla po starším titulu Commander Keen 4: Secret of the Oracle. Hrdinou jeho jest osmiletý chlapec Billy Blaze, co ve volném čase rád komisy pročítá, ve stodole ovšem schovává kosmickou raketu. S ní v této hře na planetě Gnosticus 4 přistane, vyzbrojen pouze helmou, pistolí omračovací a skákací tyčí pogo. Zde jednotlivými vesnicemi, jeskyněmi, pyramidami i městy ze skla či písku procházet musí, aby zajaté mudrce osvobodil. Při svých dobrodružstvích kromě nábojů i čokoládu, koblihy a kapky rosy sbírá. Později k tomu i drahokamy přidává, jež dveře se zámky stejné barvy odemykají. Kromě skákání, jež pro hru nepostradatelným jest, i svou zbraň hojně využívá proti nepřátelům nejrůznějším, ať už jde o žluté slimáky, jež za sebou nebezpečné exkrementy zanechávají, modrý míč, co plameny chrlí, či zlé ptáky s modrým peřím, jež pěstmi či čelním náletem ublížit se mu snaží. Hra není však primárně střílečkou, spíše po vás místy jistý důvtip vyžaduje. Navíc v ní, jste-li šikovní, můžete spoustu tajných dutin ve zdi objevit, v nichž různorodé poklady se ukrývají. Příběh malého vynálezce, jenž jediný může Mléčnou dráhu zachránit, za srdce mnoho z nás veteránů chytil.

Na konec bych ráda jednu adventuru zmínila a to Quest for Glory III: Wages of War. Zde hrajete za hrdinu, jenž do říše Tarna přicestoval, co na pohled velmi Afriku připomíná, a kde rasu dominantní takzvaní Leotaurové představují. Vy máte zde za úkol záhadnou démonickou aktivitu prošetřit. Můžete si zvolit své povolání, zda bojovníkem, mágem či zlodějem být chcete. Tato volba se na schopnostech vašeho hrdiny projeví. Já osobně hru schopná dokončit byla, pouze když můj hrdina magickou silou oplýval. K vyřešení záhady musíte mnoho rozhovorů a zkoušek absolvovat a ani boji se občas nevyhnete. Obzvláště když nádherné hlavní město opustíte a sami přes step do džungle zamíříte, abyste tajemné leopardí lidi objevili, jež pomocí magie ve zvířata umí se proměňovat. Ve stepi mnohokrát na hladového tyranosaura podaří se vám narazit, kdy nejlepší taktikou je rychlý útěk. Další velké nebezpečí pak hlad představuje, když zjistíte, že na cestu nedostatečně jste se zásobili. Tvůrci hry ale s takovými nešťastníky soucítili, a tak vás před smrtí většinou zachrání zázračná obří máslová sušenka, jež odkudsi přímo k vám přes divočinu se přikutálí. Taková situace nesmírně úsměvná jest a kdo zažil ji, z paměti se mu nevymaže. Zvláštnější moment napříč herním světem těžko hledali byste.

 

Také máte zážitky podobné, na něž s úsměvem na tváři dodnes vzpomínáte? Litujete, že tyto jednoduché a grafikou i příběhem občasně omezené hry nelze již na vašich moderních počítačích spustiti? Netřeba zoufat. Stále existují stránky jako www.retrogames.cz, kde můžete takovéto polozapomenuté kousky objevit a s drobnou pomocí programů jako dosbox znovu k životu přivést. Mnoho zábavy a vzpomínek příjemných při jejich hraní vám, přátelé, přeji.

 

 

 

Tento článek vyšel ve zkrácené podobě  v časopise M.O.S.T. Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Archiv

Kalendář
<< prosinec / 2017 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 8976
Měsíc: 326
Den: 10